Rebe

Teda, jasně že ne úplně ve všem - místo předních nohou mají ruce, bývají o něco málo méně chlupatí a vyjadřují se o něco artikulovaněji. Ale pokud jde o očurávání patníků a zdí domů, nemají si vůbec co vyčítat. Snad jen, že psí moč tolik nesmrdí.

Někde jsem četla, že muži milují čůrání ve volné přírodě, protože už v pravěku chodili čůrat za jeskyni a na záchod začali chodit až ve středověku. No nevím, podle mě už od pravěku nějaký ten pátek uběhl a většina mužů toho za jeskyní moc nenačůrala, takže by jim ten požitek chybět nemusel.

Dřív mi připadali úsměvní pánové, kteří s popuštěnými kalhotami a lehce rozkročenýma nohama "hledí do kraje" u silnice nebo "pozorují stěnu" u nějakého domu. Ale už mi to přestává připadat úsměvné. Naopak, dokáže mě to pěkně naštvat - pán, který očůrává stěnu patnáct metrů od veřejných záchodků nebo mládenec močící v keřích u domovního vchodu. Inu, proč by je mělo zajímat, že dané místo až do první pořádné průtrže mračen hnusně smrdí? Že ty keře dřív nebo později boj s agresivní močovinou vzdají? Že si v těch keřích hrají děti?
Uznávám, je ode mně hloupé chtít takovou reflexi od někoho, komu nepřipadá nechutné držet si cigaretu v puse stejnou rukou jako malou chvíli předtím ... vy víte co.

říká chlapeček, který si po kakání neutírá zadeček a rovnou natahuje kalhoty, v televizní reklamě. Jeho maminka však zná řešení - smradítko na toaletu, na kterém se zmáčkne ťuflík a ono to krásně zavoní. Možná tak v televizní reklamě...

Matka reklamě podlehla a vonítko pořídila. Poprvé jsem se s tím setkala, když jsem šla na záchod chvilku po prvním vyzkoušení. Bohužel jsem se poprvé nadechla až ve chvíli, kdy už nešlo utéct dost rychle... Cesty dýchací se mi zahltily aerosolem, který v jediné vteřině podráždil celou trubici a vyvolal záchvat dávivého kašle. Od té doby si dávám pozor, abych nešla na záchod poté, co někdo použil vonítko.
Jasně, ono to po nějaké době vyčichne. Ale to přírodní zápach taky, že.

Už je to pětačtyřicet let, co čínská vojska vtrhla do Tibetu. Nebudu rozvádět, jestli okupují autonomní území Tibetu, nebo si znovuobsadili historickou součást svého státu. Podstatné je, že tam potlačují lidská práva Tibeťanů a decimují jejich kulturu. To je důvod, proč lidé po celé světě v tento den vyvěšují vlajku Tibetu. Kdybych ji vyvěsila ze svého okna, viděli by ji jen sousedé. Proto svou "vlajku" vyvěšuju tady.

Zajímá vás taky situace v Tibetu? Není toho moc, co bychom mohli udělat. Tak třeba jen zkuste zjistit, jestli vaše radnice vyvěsila vlajku. Pokud ne, ptejte se proč a apelujte, aby příští rok vyvěšena byla. A doufejme, že myšlenka vyslaná na pomoc má stejnou hodnotu jako modlitbu. Čím víc takových modliteb bude, tím větší naděje, že i naše vláda dá lidským právům přednost před obchodními vztahy s bohatým tygrem.

Spojené státy mají nový skandál. Lidé protestují, vláda zřizuje vyšetřovací komise a televize se omlouvají a plánují vysílat přímé přenosy se zpožděním, aby stíhaly cenzurovat. To vše kvůli odhalenému ňadru Janet Jackson. Prostě se stala nehoda a kostým nevydržel. Objevily se spekulace, že to byl úmysl, ale každý, kdo to ňadro viděl musí souhlasit s mým názorem, že něco takového se úmyslně neodhaluje.

Jen si říkám, štěstí, že nepovolil poklopec Justina Timberlaka. To by asi američané museli zakázat rovnou celý Superbowl a Justina dát na seznam hledaných teroristů.

Od Vánoc pilně studuju knihu Proč muži lžou a ženy pláčou. Je to zásobárna neuvěřitelných pokladů, třeba Víte, proč muži dávají svému penisu jméno? Nechtějí, aby za ně rozhodoval někdo jiný... Brácha si rve vlasy (obrazně řečeno, on žádný nemá, hihi), mám podezření, že to Ježíškovi našeptal on... Zároveň jsem ale čím dál víc zmatená.

Ano, vždycky jsem věděla, že muži neumí dělat víc věcí najednou. Myslela jsem ale, že to platí o věcech, na něž musí myslet, třeba telefonovat a sledovat přitom televizi nebo psát si poznámky při mluvení. Teď jsem se ale dozvěděla, že to platí i o mechanických činnostech. Tučně napsáno bylo varování, že nemáme mluvit na muže, který se holí žiletkou, protože by se mohl zranit.

Naplňuje mě to obavami. Bojím se promluvit na bráchu, když jí, aby se neudusil.
Bojím se kamarádovi, který mě veze domů, popisovat cestu, aby nenabourat.
Bojím se při sexu říct partnerovi, že mám křeče v noze, aby neztratil...koncentraci.
Bojím se v kině nahlas smát, abych mužům nezabránila pochopit smysl filmu.

Muži v mém okolí už si toho všimli. Říkají, že jsem v poslední době nějak zamlklá. Jak jsem se dočetla, pro muže je mlčení odměnou. Takže nejspíš začnu být populární!

Už mě opravdu štve, jak Spořitelna na všech reklamách tvrdí, že studenti za svůj účet nemusí platit žádné poplatky. Tenhle měsíc mi strhli 20,- za účetní položky, 6.40,- za poštovné, a 56.25,- za platbu ze zahraničí. Dohromady přes 80 korun. Vím, že normální sporožiro je ještě dražší, ale ani tohle mi nepřipadá zrovna zadarmo.

Může mi třeba někdo vysvětlit, co to je platba za účetní položku?! Když mi někdo pošle peníze, tak si nestrhnou poplatek jen od něj za poslání, ale i ode mně, že jsem dostala peníze. Tak to fakt nechápu...

Nechci, aby to vypadalo, že mi všechno v Německu připadá lepší než tady, ale tam jsem za celý semestr v bance nezaplatila ani cent. Poplatek za účetní položku ani za přijaté peníze tam neexistuje a výpisy neposílají. Kdo ho chce, ten si ho vytiskne vedle bankomatu. Jenom u nás člověk platí za to, že chce svoje peníze. Tak trochu Kocourkov, že?

Cizí jazyky mi moc nejdou, ale baví mě sledovat rozdíly ve vyjádření v různých jazycích. Už jsem psala o tom, jak se v jiných jazycích řekne ááá. Tentokrát mě zaujalo vykání. No, řekněme spíš oslovení osoby, které si vážíme. Vykání je to totiž v češtině. Angličtina na něco takového kašle, němčina oniká. Nejoriginálnější je ale italština - tam se onaká. "Mohu se jí na něco zeptat? Odkud ona je?" Asi není divu, že mám zatím s vykáním v italštině trochu problémy.

Často se říká, že důvodem, proč u nás stále klesá porodnost, je ekonomická situce. Lidi si zkrátka děti nemohou dovolit. Ne že by se mi nezdálo, že by se v systému mělo leccos změnit, ale poté, co jsem viděla Cestománii o Bhútánu, pochybuju, že by finance byly jádrem pudla.

Bhútán je buddhistická země v Asii, která bohatstvím rozhodně neoplývá. Lidé se živí převážně zemědělstvím, jehož přebytky prodávají. Osvícený panovník jim povolil televizi a internet. Lidi sice na počítač ani televizi nemají, maximálně se na ni chodí dívat do místního obchůdku, ale jsou spokojení. Krále chválí a na otázku, jestli jsou šťastní, odpovídají - jo, jo, jsme šťastní. A mají nejvyšší porodnost na světě, roční přírustek obyvatelstva přesahuje 3 procenta.

Asi bychom s tou naší blbou náladou měli něco dělat. Co nám pořád brání, abychom byli šťastní?

Republikou otřásá skandál - v ostravském domově důchodců byla stařečkům poskytována nedostatečná péče a někteří byli dokonce týráni. Všichni příbuzní se najednou rozpomínají - tatínek ležel celý den v pomočené posteli, tetička nedostala najíst, protože na ni sestra zapomněla, snad nejvíc mnou otřásl případ ženy, která bydlí přímo proti domovu a v noci slyšela maminku volat o pomoc. A tak si všichni stěžují a volají po potrestání viníků.

A kdo za to může? Ředitel ústavu, sestřičky, pomocný personál, ... a co takhle příbuzní, kteří viděli, jak se s jejich blízkými zachází a nic neudělali? Vím, že není lehké starat se o bezmocného stařečka ani ho přemístit do jiného ústavu. Taky chápu, že se mohli bát stěžovat si, aby se pak situace jejich maminky nebo tatínka ještě nezhoršila. Ale stejně - kdybych v noci slyšela volat svoji maminku o pomoc, nezůstala by v tom domově ani do rána.

Je to stejné jako s týráním dětí nebo domácím násilím. Nikdo nic nevidí až do doby, kdy se to provalí. Pak ale najednou všichni vědí, co se za zdmi dělo. Jenže to už bývá pozdě.

Neuvěřitelné se stalo skutečností a kaliforňané si za nového guvernéra zvolili Arnieho. Ovšem národ, kde výrazné podpory v prezidentské volbě dosáhl muž, který má místo krve becherovku, nebo Kája Gott, se asi nemá co vysmívat...