Rebe

Tuhle hru Michaela Endeho zinscenovalo divadlo Babylon, což je divadlo, ve kterém hrají jenom zahraniční studenti. Takže nádherná směska různých přízvuků. No, vlastně jsem na tom představení byla už v pondělí, ale až dneska mám čas vám o tom napsat.

Stručně řečeno, je to pohádka o malé holčičce, která zachrání lidstvo před zlými šedými lidmi, kteří chtějí ovládnout všechen lidský čas. Tak založí Sparkasse, obchází lidi a ukazují jim, kolik času denně promrhají. A lidé začnou časem šetřit. Že to zní dobře?

Nemají radost z práce, protože ji chtějí dokončit co nejdřív, nechodí na procházky, nepovídají si s přáteli, nečtou knížky. Nemají čas na svoje děti a tak jim jenom kupují drahé dárky. Spěchají i u jídla a málo spí.

A tak jsem začala uvažovat o ztraceném a promarněném času. Co je to promarněný čas? Když si před zkouškou jdu místo učení sednout s kamarádama do hospody? Když vyspávám do deseti a pak si vlezu na půl hodiny do sprchy? Když místo psaní referátu chatuju? Když strávím celé odpoledne vařením a pak trvá dvě hodiny, než to všechno spořádáme?

Tak se mi dá, že je lepší svůj čas hezky "promarnit", než ho přenechat šedým lidem ze Saprkasse.