Rebe

Dnes jsme se byly podívat v památníku koncentračního tábora v Dachau. Těžko se o tom píše, protože pocity, které tohle místo vyvolává, jsou strašlivé. Byla jsem zděšená, dojatá a nemohla jsem uvěřit, že se tohle mohlo stát ve středu Evropy.

Jsem studentka historie, takže jsem věděla, co čekat. Přesto jsem byla zděšená - je něco jiného číst o tom v knize, a vidět na vlastní oči místa, kde se to dělo, vidět fotky, dokumenty, přesná čísla.

V knize Stát otroků plánovali nacisté, že po "konečném vítězství" vytvoří koncentráky pro více než 4 miliony lidí. Vězni v Dachau dostávali na den 150 gramů chleba a ešus řídké polévky. Pracovali 14 až 18 hodin denně. V roce 1942 jich tu bylo 8900. Na konci roku bylo 5700 mrtvých. A to Dachau nebyl likvidační tábor, ale "jenom" pracovní.

Myslím, že by se sem měly konat povinné exkurze pro všechny neonacisty a chytráky, kteří zpochybňují holokaust a nacistická zvěrstva. I bych jim na ten výlet přispěla.

Jeden z vězňů, kterým se podařilo přežít, namaloval obraz. Jsou na něm davy lidí v mraze stojících na apelplacu. Osvětlují je reflektory, v pozadí jsou vidět ostnaté dráty. A nad tím je boží oko. Zavřené.