Rebe

Bavorský král Ludvík II. byl vážně borec. Vládl v první polovině devatenáctého století a lidstvu zanechal tolik jako málokterý gotický panovník. O jeho veledíle, o Walhalle už jsem psala, tím se ale tenhle týpek nevyčerpal.

V předhůří Alp nechal postavit hrad Neuschwanstein. Mezi prvními alpskými čahouny, nad ledovcovým jezerem Alpensee, s vodopádem za zády stojí pseudogotická stavba se spoustou věžiček, balustrád, schodišť a přepychových komnat.

Ani to ještě není vše, však jen hrady nechal postavit čtyři - jedním z nich je Lindenof - zmenšenina Versailles nedaleko Mnichova. V areálu tohoto zámečku se skrývá pravý skvost - umělá jeskyně. Za otočným kamenem začíná krápníková jeskyně, v hlavní dvoraně jsou dokonce lóže s kamennými sedátky, mezi krápníky jsou natažené girlandy s růžovými květy. Kýč jak věž, ale můj názor změnilo zjištění, že jeskyně se dá vytopit a voda v jezírku může mít až 30 stupňů, navíc je tam zařízení na výrobu umělých vln. První welness na světě!

Ludvík prý říkával: Je mi jedno, jak to uděláte, chci vidět výsledek. A nezajímá mě, kolik to bude stát. Slova velkého panovníka.

Podle vídeňských psychologů byl Ludvík blázen. Podle mě byl génius. Bohužel zemřel dřív, než to stihl dokázat. A než si stihl užít svého malého disneylandu.