Rebe

Je to tak, když je chlap nemocný, nezaleze do postele a tiše netrpí jako většina ženských, ale naopak vyleze na světlo boží, aby všem ukázal své utrpení.

Přesně to dělá můj spolubydlící Luca, kterého skolila angína. Po ránu si vařil čaj, který jinak nepije, držel se za krk, hlasitě polykal a trpitelsky vzdychal, odmítal mluvit, protože "má strašné bolesti". Politovala jsem ho, půjčila mu šátek na krk a dala nějaké vitamíny. Odpoledne jsem se přišla podívat, jak mu je a jestli něco nepotřebuje.

Nepotřeboval. Seděl u počítače, usmíval se jako sluníčko a povídal a povídal. Když jsem konstatovala, že už vypadá zdravě, tak mi vysvětlil, že je mu líp, jak mu klesla teplota, ale stále ho v krku hrozně bolí. Pak si ale všimnul, že šátek leží na stole, tak si ho rychle omotal kolek krku a začal se zase tvářit trpitelsky.

Ještě ráno odmítal jíst, že jenom pije, že ho hrozně bolí v krku a nemůže polykat. Večer potkal salám - na bolest zapomněl a během pár okamžiků ho do sebe nasoukal.

Zkrátka a dobře, kdyby neměl krk nateklý jako sysel a čelo jako kamínka, skoro bych věřila, že to na mě jenom hraje. Ale možná, že je i v horečce schopen chladného kalkulu a snaží se vzbuzovat něžné city.

Fakt je, že to zabírá.