Rebe

Sprostotu nesnáším. A asertivita je tak uspokojující…

Přihnala se od kabinek a postavila se vedle fronty. To mi nevadilo zdaleka tolik jako pohled na chlápka, který přede mnou na pokladní pult položil asi tunu oblečení. Ale když se otevřela druhá pokladna a ona mrskla zadkem a přihnala se k ní, neměla jsem sílu mlčet. Řekla jsem jí Promiňte, ale tady je fronta. Když mi odpověděla, že teda máme stát u pokladny, aby to bylo vidět, musela jsem se usmát představě, že si myslela, že si tam jen prohlížím pokladní. Ta se mě ale zastala, takže jako první jsem platila já. Když jsem si do peněženky uklízela kartu, otočila jsem se tak, aby slečna předbíhalka utřela nos a k pokladně mohla ta, co stála za mnou ve frontě. Pokladní pochopila, takže když jsem vyjížděla po schodech, slečna stále stála u pokladny.

Vím, že je to neslušné, ale měla jsem chuť na ni ještě vypláznout jazyk a udělat dlouhý nos. Asi jsem jak malá. Ale stejně, když jsem viděla tu slečinku naštvaně podupávat u pokladny, měla jsem z toho větší radost než z toho nového prádýlka.