Rebe

Ale ne, to nejsou moje slova. Já jaro miluju, ostatně, užívám si ho už od začátku března, bez ohledu na počasí. Dokonce už jsem stihla i pár rituálů. A to je právě ono.

Čistě teoreticky má každé roční období svoje kouzlo i spoustu negativních věcí. Čistě teoreticky je jasný, že má každé z nich svoje fanoušky i že se spousta lidí těší, až konečně skončí. Čistě teoreticky.

Jenže když někdo nadává na nesnesitelný léto, horko, sucha a prach, na protivný podzim, plískanice, ranní mlhy a hnilobu, na nekonečnou zimu, studený vítr a dlouhé večery, nikdo se nediví. Ale když Mládek spustí „ptáci řvou, šeříky smrdí, pro samý kuřata není kam plivnout, v teple mi nakyslo strdí“, celé divadlo řičí smíchy.

Netuším, čím to je. Jestli za tím stojí rozbouřené hormony nebo ten jarní kýč s pampeliškami, kvetoucími kočičkami a spoustou mláďátek. Každopádně, jaro je prostě jiné. A už je zase tady! Pitomý jaro…