Rebe

Vlastně na tom něco bude – Valentýn je tak trochu diskriminační svátek. Vánoce jsou pro křesťany, Chanuka pro židy. Je den matek i den otců. Den studentů i svátek práce. Ale kdy je den nezamilovaných?! No jasně, žádný není. Jako by se předpokládalo, že každý je zamilovaný. Pcháá!

Jasně, každý má někoho rád. Můžu slavit s rodiči, sourozenci, s kamarády a tak. Něco na tom je, když jsem se dneska loučila s dědečkem, řekli jsme si, že se máme rádi, a já si v tu chvíli uvědomila, že ho opravdu mám ráda strašně moc. JENŽE, zamilovaná do něj teda nejsem.

Taky můžu slavit sama, protože trocha sebelásky v dnešním světě nezaškodí. Proč ne, koupila jsem si kupu knížek a krásné šaty na promoci, napustila si vanu plnou voňavých bublinek a večer si třeba otevřu lahvinku vína. Ale medvídka s růžovým polštářkem a nápisem I love you sama sobě nekoupím a říkat mám tě ráda svému odrazu v zrcadle mi přijde ujetý.

Co s tím? Nejspíš nic. Zkrátka, nemůžu mít všechno. Loni jsem měla Valentýna se vším všudy, tak letos zkousnu, že jsem tak trochu diskriminovaná, a budu se těšit na příští rok. A i když se budem tvářit, že Valentýna neslavíme, protože je to hloupý americký vynález k navýšení zisků obchodníků … ty šaty jsou nádherný. A z bublinek mi voní kůže ještě teď.

Krásného Valentýna všem