16.11.05
Moji lidé
Každý z nás je má. Ať už jich je víc nebo míň. „Moji lidé“ jsou mí blízcí – rodina, příbuzní, přátelé. Ti, bez nichž si svůj život nedovedeme představit, protože by mu něco scházelo. Ti, kterým dovolujeme, aby se k nám přiblížili a dotýkali se nás. Obrazně i doslova. Trvá to nějakou dobu, byť někomu delší a někomu kratší, než někomu cizímu dovolíme, aby se stal naším člověkem.
Děti z kojeňáku „svoje lidi“ nemají. Pro ně jsou všichni okolo cizí. Proto tyhle děti lidi na svoje a cizí nerozlišují. Jako ke „svému“ se chovají ke každému, kdo o to projeví zájem.
Mé neteři a synovečkovi vždy trvá pár minut, než mi znovu dovolí stát se součástí jejich života. Románek z kojeňáku se mi vrhnul kolem krku, jen co jsem se na něj usmála, Vojta mi řekl mami, když jsem ho pohladila po vlasech a nasadila mu čepici. Ivanka mi plakala na rameni, aby nemusela zpátky do domova. A Marcelka se smála, i když jsem ji zrovna točila hlavou dolů. Stačilo, že se mi mohla koukat do očí.
Tyhle děti jsou tak bezprostřední a šťastné z obyčejných věcí. V tuhle dobu už na mě možná zapomněly. Já na ně asi nezapomenu nikdy. Přeju jim do života víc štěstí, než měly doteď. A nemůžu se zbavit pocitu, že jim ještě něco dlužím.
.: Komentáře :.
TLESKÁM
To je tak smutny a tak dojemny.Myslim,ze jsi to vystihla,taky si myslim,ze jim neco dluzime.Preju jim moc stesticka a nove rodiny.
Určitě je to smutné, ale bohužel s tím nic nenaděláme. Takových, kteří nemají v životě štěstí je hrozně moc a aby člověk všem pomohl - to není v našich silách. Raději tedy zavíráme oči nad vším, nebo si vybereme jedno a myslíme si, že děláme alespoň něco a jsme z obliga. Ani jeden případ asi není správný, ale co "můžeme dělat"???
Odpoved na otazku: "co muzeme delat", je vcelku jednoducha: pomoci aspon jednomu, je to lepsi, nez nepomahat nikomu.
Jiste, bylo by pro me nejlepsi sportovat kazdy den, ale dostanu se ke sportu jen jednou tydne. Neni lepsi jednou tydne, nez vubec?
Pokud by kazdy z nas pomohl jednomu, tak na kazde to dite (ci duchodce) by pripadal minimalne jeden clovek. Parada, ne?
Myslím, že to tak jednoduché není. Jakým způsobem si vybrat? Nejde jenom o opuštěné děti a důchodce, ale i nemocné, postižené, drogově závislé ( i když ti jsou v podstatě také nemocní), nebo postižené válkou, atd... A teď se bavíme pouze o človíčcích, ale co příroda, podnebí a vůbec ?? Je to opravdu k zamyšlení, nicméně souhlasím, že bychom měli dělat alespoň něco.
Ano, jak rikam: radeji pomohu jednomu diteti a prehlednu jednoho jine a jeden destny prales, nez abych prehledl vse. Neni to sice dokonale, ale je to lepsi. Nehodnotim, co je potrebnejsi. Jsem jen clovek s omezenym casem, silami a chuti pomahat. Ale stale jeden maly kousek je lepsi, nez nic. Jak se rika: korunka ke korunce, pomocna ruka k pomocne ruce... mozna i ten destny prales vysazime?
Plana a prazdna slova.. Neni to take smutne?
Je. Mozna i proto se ke me tentokrat Rebe pridala a za detmi se vydala take?
ke MNE pridala.. (ke komu, cemu -> 3. pad) ach jo ..
3. pad? Ja mislel, ze cestyna ma jen dva. Fiiiha.
A co bylo tim prvotnim impulsem k tomu si zajet s partou kamaradu do kojeneckeho ustavu v Asi? Zas tak samozrejma vec to neni, proto me to zajima. Dik.