Rebe

Malta má všechno – mořské vlny tříštící se o útesy, západy slunce, pláže, palmy a teplo. Tisícileté památky i přátelské lidi. Dobré jídlo a pití. Volanty vpravo a šílené řidiče. Ale nebojte se, s volantem na druhé straně jezdí jako blázen každý. Tak zhruba o tom jeden teplý zářijový večer hráli a zpívali Paul se Simonem.

Vlastně to byla docela náhoda – vraceli jsme se z večeře v restauraci Don Vito a z procházky v zálivu, když se tichou ulicí rozlehla hudba. Rozhlíželi jsme se, odkud vychází, a objevili jsme zahradu hotelu St. Paul. Pod kvetoucími ibišky byly rozestavěny židle a stolečky, vedle baru stálo podium a před ním taneční parket. A vítání byli nejen hoteloví hosté. Tak jsem zůstali – poslouchali jsme, tancovali a bavili se.

V poslední sloce Simon zpíval o tom, že když turisté z Malty odjedou, občas se jim zasteskne a mají pocit, jako by jim něco chybělo. Myslím, že měl pravdu...