Rebe

Ještě před deseti dny jsem se potápěla v moři a nastavovala sluníčku kolou kůži. Vyhřívala jsem se jako kočka na zápraží a děsila se návratu. A věděla jsem proč - v Praze hlásil pilot osmnáct stupňů, o týden později jsem se probudila do pravého pošmourného podzimního rána. Z pokličky na nebi mě rozbolela hlava.

Ale teď už na sychravé stesky nemám čas. Všechny zápisy jsem ve zdraví přežila a začal další semestr, už snad předposlední. Po celkem poklidném roce si zase užívám přebíhání mezi čtyřmi budovami UK a vybíhání do čtvrtého patra. A žádný čas na jídlo. A šílený fronty v knihovnách. A vysilující byrokracie na studijním. Ale taky spolužáci, které jsem viděla naposled ve druháku. A občas dost nečekaná setkání.

Veskrze mám pocit, že je všechno v normálu.

Cestopisy z Malty budou.