Rebe

Četla jsem o lidech, kteří během několika dnů zestárli o deset let. Ne že bych během uplynulých dnů zešedivěla, jen jsem se toho docela dost dozvěděla - o sobě, o lidech okolo, o životě.

Když má někdo problém, nedovedu mu odmítnout pomoc. Zejména když je v mých silách problém vyřešit. A kvůli jiným se stresuju ještě víc než sama kvůli sobě.
Po anorektickém týdnu a dnu plném stresu bych neměla přijímat pozvání na skleničku. A už vůbec ne od někoho, z jehož očí jsem opilá, aniž bych cokoli pila. A navíc, "na skleničku" nikdy neznamená na jednu.
I přiopilá si dokážu během deseti minut sbalit batoh a převléknout se, aniž bych zapomněla na jedinou podstatnou součást garderóby.
Umím ledacos. Svítit si na cestu očima moc ne. Když vyrážím v noci do lesa, chce to baterku.
Když mi kamarád horolezec vypráví o krásném převisu u vyhlídky, kde se krásně spí, mělo by mě napadnout, že tam nepovede pískem vysypaná cestička. A že se ráno, s opičkou za krkem, budu muset zase vyškrábat nahoru.
Nalakované nehty na nohou v trekingových sandálech nevypadají trapně. Dělají z kamarádů gentlemany.

A ještě - Když jdeš do kopce pomalu, budeš se tam škrábat o to dýl. Ale i když tam vyběhneš, stejně půjdeš zase s kopce.
Když ležíš na zádech, stékají slzy do ucha.
Když je to moc vysoko, aby to byla lampa, a moc velké, aby to byla hvězda, je to měsíc.
To, co vydrží i po vysprchování, to je opálení.

Šokující. Tolik životních zkušeností během pár dní