26.07.05
Medvídci, kočičky, kuřátka a já
K posledním narozeninám jsem dostala Kuřátko a obilí a Polámal se mraveneček, rok předtím mi naši k svátku dali knihu říkadel pro děti od dvou let Jedna dvě, Honza jde. A já z těch knížek měla fakt radost! Když jsem před státnicema měla největší krizi, naučila jsem se Kuřátko a obilí nazpaměť a pak se utěšovala, že umím aspoň něco...
Nosím trička s medvídky a s kočičkami, poslední šperk, který jsem dostala, byl náramek z berušek a zamilovala jsem se do růžového pyžama s opičkama.
Dneska jsem vykoupala Růženku, pak ji něžně převlékla a pochovala na klíně. Ano, Růženka je panenka, kterou jsem dostala, když mi byly dva.
Ale jinak jsem fakt normální, dospělá žena...
No, možná jsem jen trochu v depresi - žení se mi další kamarád a já mám ve svém osobní životě stejný zmatek, jako když mi bylo šestnáct.
Mhm. Jenže s panenkama jsem si tehdy už dávno nehrála.
Jde to se mnou pěkně s kopce.
.: Komentáře :.
Ale nejde to s tebou z kopce, mně by se možná taková ženská doma líbila... Ale musela by umět vařit. Opravdu
)
Ale fakt: je to roztomilý a musíš mít teda prima rodiče
V Týdnu č. 30/2005 se v rubrice "Kápněte božskou" malířka a ilustrátorka Anna Neborová "chlubí", že zná nazpaměť právě Kuřátko a obilí. Ocitovala první verše ("Jak to bylo, pohádko?/Zabloudilo kuřátko, za zahradou mezi poli,/ pípá, pípá, nožky bolí ..."), a dostal jsem chuť se vrátit k téhle čisté kráse. A pak jsem večer po dlouhé době zavítal na Tvůj blog, a ejhle - Kuřátko. Díky. A ještě k té Tvé údajné samolibosti (viz příspěvek Vrchol): vůbec se Ti nedivím. Tvoje postřehy patří totiž k tomu nejlepšímu, co jsem kdy na internetu našel. Jsem rád, že jsi zase začala psát!
Díky. Moje samolibost opět trochu povyrostla, ale - díky moc.
Naprosto s XXA souhlasím. Tvoje postřehy jsou občas skutečně unikátní...
...ale fakticky! 