Rebe

Pamatujete, když jsme byli malí? Sněhová nadílka pro nás byla požehnáním. Váleli jsme se ve sněhu a smáli se krystalkům za límcem, chytali vločky do pusy a každou volnou chvíli se vozili na igelitce z kopce za kostelem. Dobře, ne každý se odvážil jet až zeshora, byl to krpál, ale z pokřupávání sněhu pod nohama se radovali všichni.

Dneska se každý jen zlobí, že musí před domem odhrabávat sníh, všichni nadávají na kalamitu, vlasy si před vločkami chrání deštníkem a nad tou směšnou rovinkou u kostela se jen ušklíbnou.

Já vím, jsme dospělí, máme starosti a zodpovědnost, ale ... kdy jsme ztratili schopnost se radovat?