Rebe

Taky se vám stalo, že vám z budky před domem volal přítel a vy jste ho kvůli šumu ve sluchátku ani neslyšeli a pak vám někdo zavolal z druhé strany zeměkoule a vy měli pocit, že stojí vedle vás? Něco podobného dělá globalizace se šířením informací.

Bylo příjemné nedělní odpoledne, seděli jsme na terase u kafe a s příbuznými, kteří u nás byli na návštěvě, probírali dovolené. Zkrátka pohoda. Pak jsem zaslechla zvonící mobil, volal Luca, jak jsem později zjistila, toho odpoledne už potřetí. Jeho hlas zněl vystrašeně, prý se v Praze stalo nějaké neštěstí, tak chtěl vědět, jestli jsme já i moje rodina v pořádku. Nechápala jsem, o čem mluví, tak jsem ho uklidnila, a s přesvědčením, že to celé popletl a spletl si Prahu s Irákem, jsme si pokecali. A pak jsem se vrátila ke kafi.

O atentátu v cetru Prahy jsem se dozvěděla v podnělí dopoledne. Vlastně náhodou, jinak bych to zjistila asi večer u zpráv. Navíc mě to ani nijak nevyděsilo, takové věci se přece stávají, tady se ani nic strašného nepřihodilo. A tak mě napadlo, že informace se směrem od zdroje nejen šíří rychleji, ale i nabývají na závažnosti. Tak třeba dnešní požár na kraji Budapešti mě pěkně vyděsil, protože můj otec tam je každý týden, jen teď má náhodou dovolenou. Vyděsil i obyvatele Budapešti?
A co informace, které se mě dotýkají, ale nikdy se ke mně nedostanou? Jak je vnímají ti, kteří s nimi nemají nic společného? Šírí se špatné zprávy opravdu rychleji než dobré? Mohlo se třeba stát, že jsem vyhrála milion a nikdy se o tom nedozvím? To je otázek, co?