Rebe

Velkolepé zážitky přicházejí neočekávaně. Je to jako když jdete po ulici a najednou vás přepadne taková radost, že máte chuť tenčit a zpívat.

Včerejší oslava bratránkových narozenin nezačala moc nadějně. Matka mi nepůjčila auto, takže místo dvaceti minut jsem na místo určení jela hodinu a půl třema různejma autobusama. A věděla jsem, že na cestu zpátky budu zase shánět někoho, kdo se o mě postará, místo abych sedla do auta a bezpečně se dopravila domů. No nic, bylo to pro mé dobro, prý abych mohla pít. Bůhví, co si o mně moje matka myslí, jestli se bála, že bych řídila opilá...

No nic, pak už to bylo jenom lepší. Party se skvěle vydařila a ani déšť nám ji nezkazil. Pekli jsme prasáto, popíjeli sekt, poznala jsem spoustu nových lidí, zatancovala si a tak.

Zlatým hřebem programu se stala ale cesta zpátky. Vyrazili jsme s dalším bratránkem na taxíka, ale kdosi na nás zavolal, že nás sveze. Tak jsme se vrátili a čekali, až auto vyjede z řady. Vtom se rozvítily obrovské reflektory a ozval se hlas divoké šelmy.
Byl to Jaguár. Kabrio se zelenou metalízou. Kožená obložení a sportovní sedadla. Neuvěřitelný zážitek. Seděla jsem už v ledasčem, ale tuhle kočičku asi jen tak něco netrumfne...