Rebe

Zillertal je jedno z významných rakouských lyžařských středisek. O jeho oblibě svědčí i to, že jsme cestou tam už od Mnichova jeli v koloně. Zillertalští jsou si toho zjevně vědomi - a zdá se, že dělají vše proto, aby všechny návštěvníky odradili. U mně se jim to podařilo - tam už nikdy!

Po prvních dnech se nám zdálo, že tady je všechno jen proto, aby to zkrátka bylo. Ale jestli to má smysl a vyhovuje to návštěvníkům, o tom už asi nikdo nepřemýšlel.
Lanovky na sebe nenavazují, takže při cestě od jedné ke druhé musíte třeba dvě stě metrů bruslit po rovince.
Na celé sjezdovce jsou záchody jen v restauracích a u lanovky z údolí. Ta sice nahoru dopraví stovky lidí, stačit jim ale musí tři záchody.
Restaurací je na celé sjezdovce právě tolik, aby polovina lidí raději hladověla a druhá polovina kvůli gulášovce a špagetám stála aspoň půl hodiny ve frontě na jídlo, poté co stejně dlouho čekala na volný stůl.
Kapitola sama pro sebe jsou skibusy. Jezdí, dokonce celý den v půlhodinových intervalech. Jenom v době, kdy přestávají jezdit lanovky, jsou intervaly dlouhé hodinu a půl. Ooops, trocha teplého lidského kontaktu nezaškodí. Bohužel rakušáci kouřej jako fabriky, takže stejně i smrděj.

Itálie, těš se! Mně už asi jinam nedostanou...

Ale abych jen nekritizovala, hezky jsme si zajezdili, počasí bylo fajn a v pátek jsme měli skvělý oběd. A jsem opálená. A cestou zpátky jsme se stavili v Regensburgu. A mám nový svetr. A vůbec, byla to fajn dovolená