Rebe

Jak už jsem psala, víkend na horách byl nádherný. Nebe modré, slunce svítilo jak o život, na sjezdovkách vrstva prašanu, na kterém se krásně řezaly oblouky a fronty u vleků snesitelné. A protože jsem berušce nechala nabrousit hrany, rychle jsem zapomněla na všechny trable.

Měla jsem vědět, že pýcha předchází pád a trochu se krotit. Jenže jsem se do snowparku fakt těšila a když bylo tak krásně, chtěla jsem si pořádně zařádit. Trochu jsem se rozskákala a pak tradá na největší skokánek.
Ten skok byl dokonalý - chytla jsem prkno za zadní hranu a otočila se o sto osmdesát stupňů. Bohužel jsem nezvládla dopad a v rotacích pokračovala i po kontaktu se zemí. Metala jsem kotrmelce a zárověň válela sudy a při tom ještě myslela na to, abych si nevyrobila vrtulovou zlomeninu. Povedlo se, já i beruška jsme vcelku. Ale můj krk se vzbouřil. Takže teď mám kolem krku krunýř a místo učení latiny polykám prášky proti bolesti. Mrzí mě, že jsme v neděli nemohli do Čenkovic, chystala jsem se s instruktorem do U-rampy. Třeba bych pod odborným vedením dopadla líp. Ale nevadí, za měsíc jedu do Alp a tam ty doskoky dopiluju.