Rebe

Tenhle film je tak slavný, že snad ani nemusím psát, že jde o slavný Felliniho Sladký život. Církev ho hned po uvedení zakázala. Snad právě statut filmu nepřístupného všem způsobil, že je to kasovně nejúspěšnější Felliniho film. Ale třeba za to může i to, že dostal Zlatou palmu v Cannes a Oscara. Byla jsem na něm už v neděli, ale doteď jsem nedokázala pořádně zformulovat, co si o tom filmu vlastně myslím. Ale dost na mě zapůsobil, takže to stejně zkusím sepsat.

Tenhle film jsem opravdu chtěla vidět. Hlavně kvůli slavné "koupací" scéně ve fontáně Di Trevi. A pochopitelně kvůli kouzelnému Marcellovi. No, scéna ve fontáně mě zklamala, vůbec nebyla tak smyslná a romantická, jak jsem si ji představovala. Vlastně jsem jen fascinovaně hleděla na gigantické "talenty" Anity Ekberg. A namyšlený proutník Rubini mi ke konci už taky pěkně pil krev. Ale stejně na mě ten film ohromně zapůsobil.

Film je složen z epizod, které spojuje Marcello jako bulvární novinář, který je jejich hrdinou. Proto třeba Anita Ekberg, známá jako hvězda tohohle filmu, je na plátně jen asi půl hodiny. Marcello s ní prožije jednu noc na začátku filmu. Tehdy je ještě mladý, vášnivý, zvědavý a ambiciozní. Pak jeho kariéra postupuje, on jde z postele do postele, stýká se s římskou aristokracií, intelektuálními a pseudointelektuálními kruhy, vysedává v kavárnách a kabaretech, zná se s prostitutkami a píše o skandálech slavných. A při tom všem se hrozně nudí. A jak tak stoupá po společenském žebříčku, zapomíná na své ideály i na to, že se chtěl stát spisovatelem. Nakonec mu zůstává jen žárlivá manželka a pochybná kariéra reklamního agenta. A nuda. A celé je to obrovsky vzrušující.

Jako bonus jsem si ještě procvičila italštinu. Abych ovšem nebudila nepsrávný dojem - za takřka tři hodiny jsem rozumněla asi tak deseti větám. Ale i to mi docela zvedlo sebevědomí - po pěti lekcích italštiny docela dobrý, ne? A ještě jsem objevila jednu chybu v titulcích. I když to byla jen taková blbost, že promiň přeložili jako promiňte.