Rebe

Má oblíbená Arsinoe položila zvláštní otázku: Co byste dělali, kdybyste věděli, že vám zbývá půl roku života? Nechci na ni odpovídat, protože teď jsem v životní fázi, kdy bych asi jen brečela, že jsem nepotkala velkou lásku, nemohla mít děti, nestihla se naučit italsky, ...

Spousta lidí psala, že by chtěla na zemi po sobě něco nechat. Životní dílo, otisk, stopu. Tuhle potřebu teda nemám. Jasně, chci mít děti, ale nechci změnit svět, nechci, aby mě obrečely tisíce lidí, nechci pomník s žulovým náhrobkem. Nechci, aby mě někdo držel za ruku, až budu umírat, to musí hodně bolet. Chtěla bych umřít sama, nejlépe ve spánku, a pak být rozprášena. Nechci, aby kytky vadly na mém hrobě. Ať radši potěší někoho živého.

Jeden kamarád z toho vyvodil, že se bojím smrti. A jestli jo, je na tom snad něco divného?