17.09.03
Dobrodružství na cestě
Nikdy bych nevěřila, jaká dobrodružství může člověk zažít na školní exkurzi. To největší jsme zažili cestou do Polska, když pan Hulicius prohlásil, že modrá turistická značka je sjízdná i pro autobus, a pan řidič, svolný ke každé špatnosti, souhlasil. Tahle cesta byla asi o dva kilometry kratší než po silnici, takže význam zkratky nikdo nepochopil, ale dobrodružství to bylo náramné.
Začalo to nevinně, asfaltka pomalu přešla do polní cesty a opustila vesnici. Pak se zařízla do hlubokého úvozu. Trochu mi zatrnulo při představě, že by autobus zapadl, protože bychom z něj mohli vylézt snad jen stropním okénkem. Ale projeli jsme. Zatím.
Pak přišlo prudké klesání. Brzdy nebyly moc účinné, protože na blátě jsme jeli nezměněnou rychlostí, i když byla kola zablokovaná. Ale cesta se tu otvírala do louky, takže ani nevadilo, že jsme jeli po boku. Naštěstí jsme se nepřeklopili a zablácený podvozek se opláchl v potoce, který musel autobus projet.
Naproti se cesta zvedala v prudkém stoupání. I nás řidič - dobrodruh usoudil, že na tohle jeho dýchavičná karosa nemá a pokusil se kopec vyjet po sousední, méně prudké cestě. I to ale bylo velké sousto. Ne že bychom nevyjeli ani kousek, ale ve srovnání s tím, kolik jsme sklouzli dolů, když se kola marně protáčela... Proto byla zvolena alternativní cesta přes louku s pozvolnějším stoupáním. Všechno šlo dobře až do chvíle, kdy už nebylo kam podřadit. Kola se protáčela a ze spojky vycházel kouř a nepříjemný zápach. Proto řidič o kousek scouval a rozjel se po vrstevnici. V autě by mi to možná přišlo jako dobrý nápad, ale když jsme se všichni tiskli k pravému okénku, abychom autobus zatížili a nepřevrátili se, opravdově jsem řidiče proklínala. Stejně jsme to nevyjeli, museli jsme vystoupit a kluci se vydali tlačit. Při pohledu na kopec, který jsme před chvílí sklouzali, bylo jasné, že cesta zpět nevede.
Nakonec jsme vyjeli. Zbytek cesty jsme sice museli jít pěšky, protože řidič se obával dalšího zapadnutí, a večer jsme kartáčky odrbávali bláto z podvozku, ale projeli jsme bez výraznějších ztrát na životech i na majetku. Alelujah.
.: Komentáře :.
Hehe. Nektery ridici jsou fakt dobrodruzi a ve spojeni s pomatenym ucitelem, se muze clovek dozit vseho.
Me spis prijde, jako bys vypravela nejakej svuj zlej sen
A pak že se školou je nuda...