Rebe

V poslední době je velkou módou nadávat na televizní program. Nechci tvrdit, že se s oblibou dívám na Hospodu a novácké estrády. Ale když člověk vybírá...

V poslední době bych zmínila film Ztracený Izijáš s Hale Berry a Susan Sarandon (ač jsem bohemistka, odmítám cizí jména prznit čekou koncovkou -ová, všichni stejně vědí, že se jedná o ženy) nebo skvělou Farmu zvířat. Je pravda, že člověk musí pečlivě procházet televizní program a nečekat, že dobrý film najde od osmi na jedničce.

Ale nemusíte vždycky čekat do půlnoci. Před chvíli skončila pohádka O štěstí a kráse. Skvělá! Pradlenka Madlenka závidí princezně, že nemusí celé dny nic dělat a sní o tom, že necky a mydlinky vymění za korunku a kominíka za prince. A princezna Marion se trápí nudou a místo unylých princů by chtěla pořádného chlapa. A tak jednoho dne obě kousnou do kouzelného jablíčka a prohodí si to.

Jak to dopadne? No jak, Marion bolí ručičky a záda a Madlenka se může unudit. A tak se nakonec pradlenka vrátí ke svému kominíkovi a Marion padne kolem krku princi Petrovi, který si ji zamiloval, i když byla ještě za pradlenku.

A královna se po poradě s doktorem dozví, že "mám ji nechat dělat, co se jí zlíbí, a tvářit se, že se mi to líbí. Tím ji donutím dělat, co chci já, protože si bude myslet, že to nechci". Nezní to jako definice puberty?