Rebe

Původně jsem chtěla dojet do Kelheimu, ale nakonec jsem se musela vracet už odtud, protože jsem se tady pěkně zdržela.

Už z dálky jsem viděla hradní věž, takže tu jsem musela prozkoumat jako první - na kopci nad městem stával hrad. Do dneška se zachovala jenom necelých devět metrů vysoká kulatá věž. Místní jí říkají hladová, ale prý v ní nikdo nikdy hlady neumřel

O kus níž stojí nový kostel, postavený namísto původního. Co se stalo s tím nevím, o tom informační cedule mlčí. U kostela je hřbitov. Krásné místo, na kopci s výhledem na Dunaj. Jen mě překvapilo, že hroby jsou otočeny na druhou stranu, ke kopci. Kdybych tam nedejbože měla ležet já, radši bych se teda koukala do kraje.

Hrozně se mi líbilo, jak městečko šplhá do kopce. A je to pořádný kopec - z jedné strany je domek dvojpatrový, z druhé strany mu kouká jenom střecha. Takže silnice vede nahoru jen zvolna v dlouhých zatáčkách, přímo vzhůru vedou jen cesty pro pěší. Schody.

Už jsem byla na cestě pryč, když jsem narazila na směrovku k Planzen- und Vogelhaus, tak jsem to vyrazila prozkoumat. Bad Abbach jsou lázně. Aby se tu klienti nenudili, mají tu promenádu s obří šachovnicí, park s fontánou, jezírko a potok, Mariánskou jeskyni a obří skleník se dvěma stovkama ptáků. A venku ještě voliéry s holuby, bažanty, husami a tak.

Pěkné místo. Ale já musím zpátky, takže jsem musela odmítnout i děěsně lákavou nabídku jednoho z klientů, který mi nabídl, abych se stala jeho lázeňskou přítelkyní. Ale nakonec stejně sám usoudil, že jsem moc mladá