Rebe

Zdá se to fajn, bydlet proti kostelu, podněcující pohled na historickou památku, ani výhled do klášterní zahrady není k zahození. Bohužel sousedství kostela zároveň znamená sousedství kostelního zvonu.

Vyzvání každou čtvrthodinu, hezky čtvrt, půl, tři čtvrtě, celá, pak navíc ještě kolik je hodin - takže o půlnoci hezky šestnáctkrát. Kostelní hodiny v okolí nejsou zrovna seřízené, takže poté, co dozvoní jeden kostel, začne jiný. V doslechu mám čtyři.

Ještě větší grády má vyzvánění před mší - aby věřící nezmeškali, varuje je zvon tříminutovým vyzváněním. Kdyby náhodou přeslechli (což se mi nezdá moc pravděpodobné, leda by byli v černé díře nebo mrtví), po pěti minutách jim to zopakuje. Nepředstavujte si ale běžné vyzvánění zvonu, tohle zní spíš jako když se mlátí paličkou na maso do starého hrnce. Asi jako když pětileté dítě mlátí do hrnce a nedokáže udržet rytmus.

Já se vážně snažím být nábožensky tolerantní, ale dnešek na mě byl opravdu moc. Čeká mě spousta zkoušek a opravdu jsem se potřebovala učit, ale - tady se dneska zjevně slavil nějaký velmi důležitý náboženský svátek (netuším jaký, ale Jan Hus to pravděpodobně nebude), takže jenom v tom našem kostele byly dneska čtyři mše. V těch ostatních pradvěpodobně také tolik, ale v úplně jinou dobu. Celkem tedy asi šestnáct mší v kostelech, které mám na doslech. Před kažkou z nich dvakrát tři munity vyzvánění, před tou polední pro jistotu třikrát, ...

Ještě není večer, takže to asi není konec. Ale potřebuju jít dneska brzo spát, abych byla na ty zkoušky aspoň trochu fit. Jestli mě o půlnoci probudí vyzvánění na půlnoční mši, tolerance netolerance, nejspíš vznesu nějakou velmi krutou kletbu.