Rebe

"Třicet pět let pracuji ve starém papíře a to je moje love story. Třicet pět let lisuji starý papír a knihy, třicet pět let se umazávám literami, takže se podobám naučným slovníkům, kterých jsem za tu dobu vylisoval jistě třicet metráků, jsem džbán plný živé a mrtvé vody, stačí se maličko naklonit a tečou ze mě samé pěkné myšlenky, jsem proti své vůli vzdělán, a tak vlastně ani nevím, které myšlenky jsou moje a které jsem vyčetl, a tak za těch třicet pět let jsem se propojil sám se sebou a světem okolo mne, protože já když čtu, tak vlastně nečtu, já si naberu do zobáčku krásnou větu a cucám ji jako bonbón, jako bych popíjel skleničku likéru tak dlouho, až ta myšlenka se ve mně rozplývá tak jako alkohol, tak dlouho se do mne vstřebává, až je nejen v mým mozku a srdci, ale hrká mými žilami až do kořínků cév."

Tuhle Hrabalovu knížku jsem dneska objevila v knihovně, tak jsem si ji půjčila a odpoledne začala číst. A ještě před večeří jsem ji dočetla. A doteď jsem z toho vedle. Připadá mi to jako Bible - zdá se mi, že ani slovo nemůže být napsáno jinak, přitom je to tak prosté a obyčejné, jako slova bez přemýšlení vysázená na pivní tácek. A já mám pocit, jako kdybych to už dávno znala, ale zároveň se nemůžu dočkat dalšího slova a na novou kapitolu se těším jako piják na další pivo.

O čem to celé je? O knihách, starém papíru, nové době, myších, pivu, Hegelovi, Schopenhauerovi, Ježíšovi a LaoC´. O ničem. Ale je to geniální. Zkuste si to přečíst. Já se jdu vrhnout na Obsluhoval jsem anglického krále.