Rebe

Většinu včerejška jsem strávila tím, že jsem zařizovala zasklení okna, které si moji rodiče bůhvíjak v ložnici rozbili. Protože už jim tam bylo trochu zima, musela nastoupit dcera. Aspoň už vím, proč si mě pořídili...

Zajímavé ovšem bylo, že mého otce to inspirovalo k hluboké úvaze o tom, jak mají ženy snadný život. Proč? Protože když jsem s tím oknem, které je asi stejně vysoké jako já, asi dvakrát tak široké a váží asi stejně, přijela ke sklenářství a požádala pana sklenáře, aby mi s ním pomohl, světe div se, pochopil, že si má okno odnést a také to udělal. A když jsem si pro něj přijela, propásl šanci přivydělat si zasklíváním okna, které bych cestou k autu zaručeně rozbila, a naložil mi ho.

Ponechám teď stranou, že důkazem snadnosti ženského života, je to, že ženě někdo pomůže s něčím, co dělá pro muže. Fakt je ten, že kdyby o stejnou pomoc požádal chlap, nejspíš by mu pomohl taky. Asi by si něco pomyslel, ale pomohl by. Problém asi nebude ve štíhlosti nohou a hloubce výstřihu (mimochodem, měla jsem staré džíny a pletený svetr s rolákem), ale v požádání. Bůh ví, proč je pro muže potupa požádat o pomoc. Ale pak si za ten "těžký život" můžete sami, víte?!